„Buon giorno,“ zdraví se vězni na Mírově

spsoaub Novinky

Se studenty oboru Sociální činnost jsme se dne 23. září podívali do prostorů věznice na Mírově.
Zajímavé, do krásné přírody zasazené, prostředí bývalého středověkého hradu nám odkrylo své temné stránky. Jde o věznici se zvýšenou ostrahou, která mimo jiné vězní i doživotně odsouzené, kteří se svým činem stali vysoce nebezpečnými pro společnost. Asi každý zná také příběh o Jiřím Kajínkovi a jeho útěku z tohoto vězení… K osobnímu setkání nedošlo, ale už jen myšlenka na to, že zde někde v jedné z cel tráví svůj den, byla vzrušující.
Působivým výkladem nás provázel místní speciální pedagog, který měl již 30letou praxi ve vězeňství. Přiblížil nám historii Mírova a popsal celý chod věznice i s životními příběhy. Exkurse začínala v kostele, který je určený k bohoslužbám vězňů. V zákristii nás čekaly artefakty a zajímavosti ze života věznice. Např. také lano, které si Kajínek upletl ke svému útěku, předměty, které byly do vězení propašované, i výrobky vězňů, jejich oblečení a další…
Dále nás čekala obchůzka Mírova po hradbách. Slyšeli jsme hluk, který se ozýval z pracovišť vězňů (stolárna…) Míjeli jsme strážní věže, kde při plném soustředění stáli dozorčí se zbraní jistě plně nabitou.
Podzemí Mírova bylo dalším cílem naší cesty. Historické, již nepoužívané prostory byly poseté krápníky. Místo je zajímavé také tím, že se zde slétávají tisíce netopýrů, kteří tady tráví část roku. My jsme viděli jen několik spících a naše přítomnost jim byla zcela lhostejná.
V poslední části jsme navštívili vzorový byt, jenž je vybaven nábytkem z vězeňské stolárny. Při odchodu jsme ještě potkali malou skupinku vězňů, kteří upravovali okolí věznice. Naše přítomnost jim byla milá, jak jinak také, asi se mezi lidi moc nedostanou (někteří už nikdy).
Co dodat? Pro mnohé studenty to byla životní zkušenost s přáním, že se tady snad nikdy neocitnou.