Další dívky z oboru sociální činnost se rozhodly pomáhat, jak se říká, v době nouze nejvyšší. Jejich pomoc je nezištná, dobrovolná a finančně neohodnocená. Hnacím plynem k tomuto dobrovolnictví je dobrota srdce a láska k oboru, který studují. „Odměna nakonec taky přichází, a to v podobě dětského smíchu a jiskrných očí,“ shodují se holky ze třídy SC3.
Přečtěte si krátký report ze služby od každé z našich dobrovolnic, které se rozhodly pomoci ve chvíli, kdy hrozilo zavření mateřské školky kvůli nedostatku personálu.
Alžběta Nicol Miklová:
Nabídka dobrovolnictví a pomoci během krizových personálních problémů přišla hned na začátku opatření. Neváhala jsem ani minutu. Jsem moc ráda, že jsem se dostala do zařízení tohoto typu, protože v rámci školních praxí bych se s ním vůbec nesetkala. Bylo hezké každý den sledovat, jak malé děti dělají velké pokroky. Vždy jsem ze školky odcházela s úsměvem na rtech, dobrým pocitem a plná energie. Přineslo mi to hodně zkušeností do budoucna, a proto bych chtěla poděkovat naší škole a zařízení MŠ Beruška UB, že mi tuto práci umožnily a mohla jsem pomoci.
Veronika Kubišová:
Pomoc v Berušce mi do budoucna dala hodně. Byly zde děti od 1 do 3 let, takže jsem je přebalovala, krmila, hrála si s nimi, chodili jsme na krátké procházky apod. Děti musel stále někdo hlídat. Bylo to něco úplně jiného než v klasické školce.
Veronika Prachařová:
Ve školce, ve které jsem byla pomáhat, byly děti ve věku do 4 let. Jelikož jsou to skoro ještě „miminka”, práce s nimi byla super a pořád bylo co dělat, takže jsme se nenudili. Děti byly hodné a paní vychovatelky byly milé. Tahle praxe mi dala průpravu do života v tom, že jsem si vyzkoušela, jak přebalit nebo nakrmit malé dítě a jaký mít k němu vůbec přístup. Kdybych měla ještě někdy možnost, ráda bych do této školky šla znovu.
O školce Beruška se můžete dozvědět více zde:
tps://www.beruska-ub.cz/
