Jaký je osud dětí, které se ocitly v dětském domově?
Proč neustále utíkají za rodiči, kteří o ně nejeví zájem?
Najdeme pochopení či ospravedlnění pro drzé a často i nebezpečné chování zraněné chlapecké duše?
Dokáže nový pocit domova poskytnout náhradní pěstounská péče?
Na všechny tyto otázky se snaží odpovědět francouzský film Kluk na kole, který měli možnost navštívit studenti oborů Sociální činnost a Obchodní akademie hned na začátku školního roku.
Obzvláště pro studenty Sociální činnosti byl film typickou ukázkou toho, jak závažný je problém opuštěného dítěte, jak těžké je pochopit chování dotyčného, ale i rodiče, pěstouna i sociálních pracovníků. Náplň svého studia i smysl budoucí práce tak mohli studenti pozorovat v citlivém příběhu ze současné Francie.
Film, který byl úspěšně uváděn na mnoha filmových festivalech (Cannes, Karlovy Vary), vyniká strohou, až krutou otevřeností, silnou autenticitou a hloubkou zpracovávaného sociálního tématu. S velkým ohlasem se setkal také letos na LFŠ v Uh. Hradišti.
Studenti pak v odborných předmětech provedli zpětnou reflexi celého příběhu i sociálního problému. Tady je několik jejich postřehů:
„Film byl velmi zajímavý a bohužel i pravdivý. Ukazoval, jak je dětská psychika jemná a ovlivnitelná. Jelikož studuju obor, kde psychologii máme, naprosto chápu Cyrilovo chování a pocity. Jeho otec mu lhal, dával mu zbytečné naděje a malý kluk mu věřil. O to víc ho pak bolelo zklamání.“
„Film byl napínavý a plný nečekaných zvratů. Chudák kluk vlastně nevěděl, komu má věřit.“
„Nelíbilo se mi chování otce k Cyrilovi. Vím, jaké to je, když na vás vlastní otec kašle. Ale naopak charakter Samanthy se mi líbil, takových lidí by mělo být na světě víc.“
„Překvapilo mě, jak byl ten kluk silný a vycvičený od života.“
„…v závěru bych tento film pojmenovala Kluk bez kola. Už ho totiž nepotřeboval.“
M. Vlková