Včerejšek se stal pro řadu středoškoláků, vysokoškoláků i žáků základních škol průlomovým dnem, kdy se mohli vrátit po mnohatýdenní karanténě zpět do školních lavic.
Naše škola také znovu ožila, a to díky studentům čtvrtých ročníků maturitních oborů a studentům třetích ročníků oborů učebních. Ti všichni se vrátili do školy, aby se se svými učiteli společnými silami připravili na úspěšné zakončení středoškolského studia.
Přestože se dá říci, že výuka byla v době nouzového stavu spíše pozměněna, než zásadně omezena, je stále co dohánět. Závěrečné i maturitní zkoušky klepou neúprosně na dveře, a proto je nutné, aby studenti povolali všechny své hybné motivační síly a dali do posledních příprav absolutní maximum.
Pojďme však nyní obrátit list a podívejme se na události minulých dnů i z jiného pohledu. Při sledování vracejících se studentů a vyslechnutí si několika útržkovitých konverzací si nešlo nevšimnout, s jak neobvyklým nadšením se tak dělo. Studenti se vřele zdravili, už zdálky mávali na své učitele a po celé škole byla cítit dobrá nálada. Jako by si zase jednou uvědomili, že škola není jenom místem pro studium a vzdělávání, ale také významným centrem pro navazování sociálních kontaktů. Možná že toto zvláštní období plné omezení a limitů, které více či méně umožňovalo jen on-line mezilidskou komunikaci, přinese také svá pozitiva – například v podobě návratu komunikace „face to face“, která se vlivem sociálních sítí a dalších internetových lákadel ze současného světa nenápadně vytrácela.
