Včerejší den se stal pro řadu středoškoláků průlomovým. Studenti čtvrtých ročníků maturitních oborů a stejně tak studenti třetích ročníků učebních oborů se vrátili po mnohatýdenní karanténě zpět do školních lavic, aby se společnými silami připravili na úspěšné zakončení středoškolského studia. Přestože se dá říci, že výuka byla v době nouzového stavu spíše pozměněna, než omezena, je stále co dohánět. Závěrečné i maturitní zkoušky klepou neúprosně na dveře, a proto je nutné, aby studenti povolali všechny své hybné síly a dali do posledních příprav maximum.
Pojďme však nyní obrátit list a podívejme se na události včerejšího dne i z jiného pohledu. Při sledování vracejících se studentů a vyslechnutí si několika útržkovitých konverzací, si nešlo nevšimnout, s jak neobvyklým nadšením se tak dělo. Studenti se vřele zdravili, už zdálky mávali na své učitele a po celé škole byla cítit vřelost a radost. Jakoby si zase jednou uvědomili, že škola není jenom místem pro studium a vzdělávání, ale také významným centrem pro navazování sociálních kontaktů. Možná, že toto zvláštní období plné omezení a limitů, období, které více či méně umožňovalo jen on-line mezilidskou komunikaci, přinese svá pozitiva – například v podobě návratu komunikace „face to face“, která se vlivem sociálních sítí a dalších internetových lákadel ze současného světa jakoby nenápadně vytrácela.
